Seniorské a komunitní bydlení trochu jinak

MUDr. Štěpán Machač je hlavním investorem projektu komunitního bydlení v Trnávce. Štěpán Machač je vedoucím lékařem IVF Clinic a předsedou Výboru sekce asistované reprodukce České gynekologicko-porodnické společnosti.

Projekt Trnávka Living se zaměřuje především na seniorské bydlení, které je ale projektováno jako součást moderní čtvrti s bydlením i pro běžné rodiny v moderních řadových vilkách. V nové čtvrti se plánuje i Společenské centrum s malým amfiteátrem pro konání akcí. Srdcem čtvrti je obnovovaný ovocný sad.

Jak se vám to v životě přihodilo, že jako úspěšný lékař jste se rozhodl investovat do projektu bydlení?

V prvé řadě je třeba říct, že Trnávka Living není klasický investorský projekt na prodej domů. K tomu musím vysvětlit příběh, který vzniku projektu Trnávka Living předcházel.

Celý můj profesní život (což už je 30 let) pomáhám na svět dětem ze zkumavky. Potkávám se s mladými lidmi, s lidmi, kteří touží po dítěti a my jim pomáháme jejich sny splnit. Moje kariéra se ale už blíží ke konci a já se logicky zamýšlím nad tím, čím naplním svůj život. Moje práce je i o psychologii, protože musím zájemcům o umělé oplodnění hodně vysvětlovat a hodně s nimi mluvit. A když uvažuju nad tím, co bych chtěl i po ukončení lékařské kariéry dělat, vím, že zase chci pomáhat lidem. A jestliže jsem si něco svou prací pro lidi naspořil, chtěl bych to investovat tak, aby měli z mé práce profit lidi.

Na mé rozhodování ale měly vliv i události v rodině, které asi zná většina lidí. Moje maminka onemocněla a protože žila 80 kilometrů od Olomouce, hledal jsem pro ni vhodné zařízení ve větší blízkosti, kde by jí poskytli kvalitní péči a cítila se tam dobře. A já bych s ní mohl trávit více času i navzdory mé práci. Nic vhodného jsme nenašli a maminka se rozhodla zůstat doma, a nakonec i doma v kruhu rodiny zemřela.

I rodiče mé manželky žijí doma, v bytě ve Šternberku. Je jim kolem 90 ti let a mají maximální servis, který se dá zajistit tak, aby mohli být doma a bylo o ně náležitě pečováno. Ale není to nic, s čím bych byl úplně spokojený. Představoval bych si pro ně podzim života s lepší péčí, v lepších podmínkách. Co vnímám jako hlavní problém, je ta sociální vyloučenost. Sedí sami ve svém bytě, někdo jim musí chodit nakupovat a oni se nemají šanci vlastně s nikým kromě pečovatelů a rodiny potkat.

Rozhodl jsem se tedy investovat do něčeho, co bude souviset s medicínou a bude mít i společenský přesah a bude to pro mě i zábava. Protože bavit se s lidmi, a především se seniory, je zábava.

Takže žádné další investorské projekty nechystáte?

Ano, je to můj jediný projekt, kterým se budu s radostí a zájmem zabývat. Chci, aby lidé na sklonku svého života mohli žít aktivně, v komunitě, ve společenství, které je nebude vylučovat pro jejich věk.

Jako lékař jste stále aktivní?

Ano, a ještě nějaký rok budu. Určitě do té doby, než se Trnávka Living dostaví.

Skoro by se dalo říci, že stavíte pro sebe a svou rodinu?

Nejen. Samozřejmě vidím i celospolečenskou poptávku. Vnímám, jaké jsou demografické křivky a vím, že péče o seniory bude čím dál důležitějším úkolem. Ono i to místo v Trnávce k tomu inspiruje. Sad, který tam kdysi byl, může i dnes být místem, které bude lidi spojovat.

Jak se vám podařilo najít, tak dobré místo s příběhem?

To je naopak. Já to místo nehledal, já už jsem ho měl. A právě to místo, které jsem chtěl zhodnotit, mě inspirovalo. Původně na tom místě mělo vzniknout nějaké bydlení v podobě řadových domků s velkými zahradami a s možností založit i nějaké menší hospodářství. Ale nemyslím si, že dnes by byla po takovém bydlení poptávka. Zvažoval jsem buď prodej nebo změnu projektu směrem k nějakému seniorskému bydlení. A nakonec jsem se rozhodl projekt upravit a změnit a zachovat i sad, který tam v minulosti byl. Z mých zkušeností a z celospolečenského vývoje prostě vidím, že poptávka po seniorském bydlení poroste. Pozemek v Trnávce se ukazuje jako ideální pro takový projekt. Nejde jen o hezké bydlení se zázemím pro seniory. Jde i o pomoc mladým rodinám, které se potřebují postarat o důstojný podzim života pro své rodiče a sami ještě nemohou poskytnou svou celodenní péči, protože pracují nebo bydlí daleko od svých rodičů.

V Trnávce ale plánujete i bydlení pro klasické rodiny v řadových vilách?

Vilky by mohly sloužit mladým rodinám, které budou mít rodiče v seniorských apartmánech. Umožní jim to prožívat společný plnohodnotný rodinný život bez omezení a při zachování soukromí. Nebo jsou to prostě domy pro rodiny, kterým nevadí soužití se seniory a uvědomují si výhody, které z toho plynou. Vzájemná pomoc, lepší komunitní život, sdílení zkušeností při péči o sad a podobně. Děti se naučí respektovat seniory, pomáhat jim. Prostě život ve své pestrosti.

Zaregistroval jsem ale i zájem lidí, kteří si chtějí koupit vilku jako investici a nastěhují tam své zatím ještě aktivní rodiče. A až zestárnou, přemístí se do seniorských apartmánů nebo jim servis pro seniory budeme poskytovat i v domě, v kterém jsou zvyklí žít.

Nový koncept komunitního bydlení je zvýrazněn i neotřelým architektonickým řešením jak vilek, tak i seniorských apartmánů. Co vás k tomu vedlo?

Chtěl jsem to jinak – jak obsahově, tak i vizuálně. Chtěl jsem, aby se projekt Trnávka Living odlišil od běžných developerských projektů, které se především snaží maximalizovat zisk.

Takže jste hledal i architekty, kteří přizpůsobí architekturu vaším vizím?

Ano, nepotřebovali jsme hledat levná řešení. Hledali jsme řešení funkční, a i vizuálně zajímavé, a především promyšlené tak, aby se lidem v Trnávce dobře žilo. Architekti mi museli slíbit, že to bude jedno z nejkrásnějších seniorských bydlení v Česku.

V rodinných vilkách je dispozice uzpůsobena tak, aby přímo v domě mohly žít dvě generace – v podobě „vejminku“. To byl váš požadavek?

Ne, s tím přišli sami architekti a jejich řešení se mi líbilo.

Sledujete podobné koncepty komunitního bydlení ve světě a u nás a inspiroval jste se jimi?

Jedna z možností, která se pro seniorské bydlení využívá, jsou ty velké domy plné důchodců nebo víc menších domků na jednom místě v podobě „satelitního městečka“. Já jsem to ale chtěl trochu jinak. Uvědomuji si, že většina takového bydlení je určena pro lidi s nízkými příjmy. Ale existují přece i lidé, kteří jsou v produktivním věku, vydělávají dost a chtějí pro své rodiče něco víc individuálního, přizpůsobeného jejich prioritám a potřebám. To ve velkých zařízeních nejde.

Mým cílen ani není budovat něco jako hospic nebo domy pro vážně nemocné seniory s velkými omezeními. Chci vybudovat pěkné místo pro aktivní seniory, kteří už nějaké služby přivítají, ale sami jsou schopni chodit na procházky, účastnit se kulturních programů, posedět si venku na lavičce nebo zajít do kavárny.

Doufám, že v budoucnosti budou takové projekty podporovat i obecní a krajská zastupitelstva, která tak přispějí ke zlepšení života seniorů. 

A vy sám budete v Trnávce bydlet?

Zatím ne, ale až zestárnu já a mí kamarádi, tak se tam možná všichni i s rodinami přemístíme a budeme si užívat komunitního života bez starostí a místo tenisu tam v kavárničce budeme mastit mariáš.